dorozumět se
[dorozumňet se]
(3. j. -mí se, 3. mn. -mějí se, -mí se, rozk. -měj se, čin. -měl se, podst. jm. -mění (se))
sloveso dokonavé
1. (kdo se dorozumí {jak; s kým})
vyměnit si myšlenky, informace prostřednictvím jazyka, gest nebo jiných znaků, domluvit se syn. komunikovat:
Kandidát by měl být schopen dorozumět se v cizím jazyce.
Měli problém se dorozumět s německými protějšky.
Oba se dorozuměli pohledem a kývli na souhlas.
podst. jm. Mluvím tak, aby mi to stačilo k dorozumění, ale dělám ještě spoustu chyb.
2. (kdo se dorozumí {s kým})
dosáhnout dohody, shody názorů, porozumění:
Má potíže se dorozumět s nadřízeným.
Není snadné se dorozumět a dojít ke kompromisům.
nedokonavé k 1 → dorozumívat se
podstatné jméno → i dorozumění
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dorozumňet se]
(3. j. -mí se, 3. mn. -mějí se, -mí se, rozk. -měj se, čin. -měl se, podst. jm. -mění (se))
sloveso dokonavé
1. (kdo se dorozumí {jak; s kým})
vyměnit si myšlenky, informace prostřednictvím jazyka, gest nebo jiných znaků, domluvit se syn. komunikovat:
Kandidát by měl být schopen dorozumět se v cizím jazyce.
Měli problém se dorozumět s německými protějšky.
Oba se dorozuměli pohledem a kývli na souhlas.
podst. jm. Mluvím tak, aby mi to stačilo k dorozumění, ale dělám ještě spoustu chyb.
2. (kdo se dorozumí {s kým})
dosáhnout dohody, shody názorů, porozumění:
Má potíže se dorozumět s nadřízeným.
Není snadné se dorozumět a dojít ke kompromisům.
nedokonavé k 1 → dorozumívat se
podstatné jméno → i dorozumění
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)